|
RAYMUNDUS nebo RAMON LULLUS (1235-1315), patří se svým vrstevníkem Rogerem Baconem (v. t.) k nejslavnějším středověkým podivínům; stal se postavou legendární podobně jako Faust. Po bouřlivém dobrodružném mládí byl prý navštíven zjevením, uchýlil se k víře a rozjel se do světa obracet mohamedány na křesťanství. Některé ze svých čtyř set spisů napsal, což je na jeho dobu podivuhodné, v lidovém jazyku katalánském. Jeho filosofii bychom dnes mohli nazvat výstředním racionalismem. Byl přesvědčen, že pravdy zjevené a pravdy rozumové jsou identické a že rozum je schopen ze sebe vyvodit a pochopit všechna tajemství, přirozená i nepřirozená. Jeden z jeho žáků vyjádřil jasně tuto myšlenku v ten smysl, že Bůh se zjevil člověku dvakrát jednak v bibli, knize to psané, jednak v přírodě, knize živé, a že obě ta zjevení nutně musejí mít jeden a tentýž význam. Veden a posilován touto vírou, milý Raymundus sestrojil svou Ars magna, Umění veliké nebo kombinační či obecné, což je prý „dosud neznámá metoda přesličné syntézy a analýzy ... , jež zjevuje nejhlubší tajemství přírody a umění". Na obvody sedmi pohyblivých kotoučů napsal znaménka, z nichž každé znamenalo nějaký základní obecný pojem, jako je dobrota, učenost, shoda atd., nebo nějakou základní evidentní pravdu, jako že celek je větší než část, pravidlo shody atd. Když se těmi kotouči podle určitých pravidel pohybovalo, setkávaly se různé znaky a vznikaly rozmanité kombinace, jež měly dokazovat božství Ježíšovo, trojjedinost Boha atd. Tento stroj na myšlení mohamedány tolik rozlítil, že jeho nešťastného vynálezce ukamenovali. Ramon našel dosti stoupenců, tzv. lullistů, a jeho metoda měla vliv i na velikého Leibnize. [BACK] |